bg-country-switch

Sestra roku 2017

1. března 2018 se v divadle Hybernia v Praze konalo slavnostní předávání ocenění 18. ročníku soutěže Sestra roku. Záštitu nad prestižní akcí již tradičně převzala Dagmar Havlová za Nadaci Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 spolu s Ministerstvem zdravotnictví, Ministerstvem práce a sociálních věcí a Magistrátem města Prahy. Generálním partnerem galavečera je společnost HARTMANN – RICO , která shodou okolností v tento den oslavila 200. výročí svého založení.

Moderace večera se ujal Libor Bouček, vystoupil zpěvák Marek Ztracený, při předávání byl přítomen i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Nemohla samozřejmě chybět ani ambasadorka společnosti HARTMANN – RICO Taťána Gregor Brzobohatá. „Ráda bych všem nominovaným ještě vzkázala, že jsem vám nesmírně vděčná za vaši práci a pomoc lidem. Díky vám si můžeme říci, že andělé existují. Děláte svoji práci srdcem a povyšujete povolání na poslání. Jste pro ostatní i pro mě inspirací a děkuji vám za to!“

Hana Rittsteinová, vítězka v kategorii Sestra v managementu a vzdělávání, věnovala celý svůj profesní život nelehké práci na Gynekologicko- porodnické klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. V pozicích porodní asistentky, úsekové sestry a vrchní sestry, které postupně zastávala, ovlivnila několik generací zdravotnických pracovníků. Je výjimečnou osobností, která do naší profese vložila své srdce.

Paní Rittsteinová má dokonce speciální vztah k firmě HARTMANN – RICO. „Vidím-li kdekoliv logo firmy, nemohu nevzpomenout a v duchu vždy nepoděkovat za záchranu vánočního provozu v roce 1997. Den před Štědrým večerem jsme se s kolegyněmi dozvěděly, že nebudou dodány hygienické vložky. Porodnická část očekávala velké návaly a my už jsme se viděly, jak s kárkami pojedeme vykoupit všechny drogerie v okolí. Vedení nemocnice naštěstí začalo jednat s HARTMANN – RICO a v pozdních hodinách před Štědrým dnem přijely dva velké vozy. Byli jsme zachránění. Děkuji!“


V rámci akce Sestra roku jste získala ocenění Sestra v managementu a vzdělávání. Jak jste vnímala svou nominaci a následné vítězství v této kategorii?

Když jsem se dozvěděla o nominaci, dostala jsem husí kůži. Pochybovala jsem, zda jsem vůbec nominace hodna. Vybavily se mi tváře kolegyň a to, jak lidem pomáhají, ale také všichni, kteří mi dali v průběhu života svou důvěru, přizvali mě k podílení se na tvorbě často zdánlivě neuskutečnitelných vizí, které měly za cíl posunout náš obor tam, kam si pacienti i personál zaslouží.Všem jim posílám své poděkování.

Rozhodující je, aby zájemci toto povolání chtěli při vstupu do škol skutečně vykonávat. Pak je nutné, aby se potkávali především s těmi, kteří v nich tuto touhu nezabijí.

Co je pracovní náplní sestry v managementu a vzdělávání?
Pro vrchní sestru je management velmi rozmanitý pojem. Znamená to řešení mnoha problémů, od ucpaného WC a úklidu, přes řešení dlouhodobého či akutního nedostatku čehokoliv, až po sledování spokojenosti pacientek a personálu a spolupodílení se na vypracovávání vizí a jejich uskutečňování. Především je to ale čas věnovaný snaze být oporou svým spolupracovníkům, a to nejen v životě profesním, ale je-li třeba, tak i v životě osobním.

Ve zdravotnictví se pohybujete již spoustu let. V čem se podle Vás profese zdravotní sestry za tu dobu změnila?
45 let je dlouhá doba pro vyjmenovávání všech změn. Ty největší však nastaly na podzim roku 1989. Najednou se nám otevřela možnost používat do té doby nedostupné pomůcky, které snižovaly čas věnovaný pomocným a úklidovým činnostem, nebo upravovat počet personálu ve směnách. Důležité pro vývoj oboru bylo také to, že jsme se mohly začít setkávat s kolegyněmi ze zahraničí, sdílet mezi sebou své zkušenosti a navzájem se od sebe učit.

Není vše ale tak růžové – dnes jsou kolegyně skutečně zatíženy značnou administrativní činností – jejich zápisy do zdravotnické dokumentace jsou často na úkor času věnovaného pacientkám. I to se však postupně mění.

Pokud byste měla tu moc a mohla něco mávnutím kouzelného proutku ve svém oboru změnit, co by to bylo?
Na kouzelné proutky nevěřím, raduji se z nich jen v pohádkách. V životě se změny a úspěchy dějí díky úsilí. Jako kouzelný proutek lze chápat i to, že i přes sto neúspěchů se nakonec změna podaří.

Proč jste se rozhodla být zdravotní sestrou?
Po skončení gymnázia dědeček rozhodl, že je nejdřív potřeba, abych poznala cenu vlastní práce a uměla si vážit peněz. Navíc pro mou maminku jako samoživitelku bylo obtížné poskytnout mi další vzdělání. Téměř na rok jsem nastoupila do již neexistujícího pražského gynekologicko-porodnického oddělení jako pomocná síla. Byla to skutečně neuvěřitelná „škola života“, která mi přinesla obdiv k práci porodních asistentek. Bylo jasné, kam bych ráda směřovala.

Liší se v něčem práce na gynekologicko-porodním oddělení, na kterém jste působila, od práce sester na jiných odděleních?
Na porodnickém úseku do porodu pečujete „v těle jednoho člověka“ o dva i více lidí. Dotknete se břicha těhotné, dotýkáte se i toho, který není vidět. Každý z oborů má však svá specifika, náročnosti a těžkosti, které zaslouží nesmírné uznání a obdiv.

Jaké předpoklady by podle Vás měl mít člověk, který se rozhodne pracovat ve zdravotnictví?
Mám vždy problém hovořit o předpokladech pro práci ve zdravotnictví. Vždyť jsou to přece ty úplné základy – slušnost, vstřícnost, ochota, šikovnost a pochopení. Ano, hovoří se o schopnosti vcítění se do potřeb člověka v nemoci, o vyšší nezdolnosti, o ochotě se neustále vzdělávat, to je ale potřeba i pro jiná povolání.

Rozhodující je, aby zájemci toto povolání chtěli při vstupu do škol skutečně vykonávat. Pak je nutné, aby se potkávali především s těmi, kteří v nich tuto touhu nezabijí. Život sám ukáže naše předpoklady, neboť činnosti a zátěž v jednotlivých oborech a na jednotlivých úsecích jsou různorodé. Ti, kteří se neosvědčí na jednom úseku, mohou být oporou na úseku jiném. Je na vedení, aby těmto lidem dalo šanci. Vzhledem k nedostatku personálu na to ale není vždy prostor.

Složitou otázkou je pak prestiž povolání. Vždyť ve všech průzkumech, Kterých povolání si lidé nejvíce váží jsou, sestry na třetím místě, za lékaři a vědci. Je ale složité se tím utěšovat ve chvílích, kdy jste hromosvodem nespokojenosti pacienta s dobou čekání, kdy i lékaři se podaří vás svým chováním ranit, kdy vaše spolužačka ze základní školy má mzdu o polovinu vyšší a vám na lednici visí složenky k zaplacení. Věřím ale, že se i toto pomalu mění.

Jak jste během těch let dobíjela baterky?
Jak jste trávila volný čas? Baterky mi dobíjel každý úsměv některého ze spolupracovníků, spokojenost pacientek s péčí kolegyň a kolegů, uskutečněná dlouho vytoužená změna nebo milý e-mail od bývalé studentky či kolegyně.

Skvělá pomoc je také hudba. Klidně hodně nahlas, taková, o které víte, že skutečně povznese mysl a hlavu a ruce přiměje nad klávesnicí k pohybu do rytmu. Jste s ní sami, nikdo vás nevidí. Hudba vám, a tím i ostatním, pomůže překonat to zlé. Potom přijdete s úsměvem domů a zjistíte, že někdo měl třeba ještě horší den než vy.