Pokud se ale blíže podíváme na čísla posledních let, tak se nám musí orosit čelo při zjištění, že náklady zdravotnictví rostou dramaticky rychleji než výkonnost ekonomiky, a přitom se vněm nic zásadního neděje. Neprobíhá modernizace, restrukturace, digitalizace, zvyšování efektivity a kvality, jen do něj přihazujeme stále více peněz.
V roce 2018 byl podíl zdravotnictví k HDP 7,65 %, náklady všeobecného zdravotního pojištění 283,9 mld. Kč, průměrný pojištěnec stál pojišťovny 27 265 Kč a platba za státního pojištěnce byla 969 Kč. V letošním roce dostoupal podíl zdravotnictví na 10,3 % HDP, náklady všeobecného pojištění na 473 mld. Kč, pojištěnec stojí 44 205 Kč a průměrná platba za státní pojištěnce je 1 767 Kč. Za pět let tedy stouply náklady na jednoho pojištěnce o 62 %.
Když se podíváme na kumulativní data za poslední 4 roky, tak souhrnná inflace byla 28,8 %, HDP za tu dobu vzrostlo o 1,9 %, ale náklady zdravotního pojištění o více než 50 %. Tento růst je tažen veřejnými a státními penězi, takže jejich podíl na celkových nákladech zdravotnictví roste. Současně klesá podíl přímých výdajů občanů na zdravotnictví, který spadl z historických 15 % na 10 %.
Problémem není ani tak absolutní výše nákladů, ale dynamika a struktura jejich růstu. Člověk nemusí být velký myslitel, aby mu nebyly zřejmé dvě věci. Tou první je fakt, že takové tempo zvyšování zdravotnických nákladů veřejné rozpočty nemůžou dlouhodobě zvládat. No a tou druhou je skutečnost, že nastavené tempo růstu nákladů nepůjde zpomalit bez bolestivých a politicky nepopulárních opatření.
Kdy se k nim odhodláme, je zatím ve hvězdách. V příštím roce pokryjí deficit rezervy zdravotních pojišťoven. V tom dalším už by mohly mít některé z nich problémy, ale je otázkou, co s tím udělá nové nastavení platby za státní pojištěnce.
Pokud se těch vstupních 1 900 Kč navýší o inflaci a polovinu růstu reálné mzdy, tak se sice státní kasa pěkně prohne, ale zdravotnictví dostane další odklad. Osobně tipuju, že v roce 2025 dojde na lámání chleba a pro rozhodování mezi pohodlným vyhníváním a pracným budováním moderního zdravotního systému se ve veřejném prostoru nahromadí dostatek informací.
Věřím, že si zvolíme druhou cestu, která ale nebude krátká a snadná. Jenom její příprava bude trvat nikoliv měsíce, ale léta. Proto je nejvyšší čas na tom začít pracovat už dnes.
Základní změnou musí být proměna našeho státně-pojištěneckého systému, ve kterém zdravotní pojišťovny hrají pasivní roli distributora veřejných peněz pod taktovkou státu, ve standardní systém veřejného zdravotního pojištění, ve kterém pojišťovny spravují svěřené prostředky výhradně v zájmu svých pojištěnců.
K tomu potřebujeme změnit jejich corporate governance, vymezit rozsah péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění, aby tolik vzývané připojištění mohlo vůbec vzniknout a zavést dvousložkové pojistné. To proto, aby pojišťovny mohly přizpůsobit výběr pojistného svým očekávaným nákladům v dalším období.
Druhou klíčovou oblastí je poskytování zdravotních služeb, kde nás čeká restrukturace nemocniční sítě s vyřešením postavení fakultních nemocnic a větší koordinace ambulantní péče s posílením pozice praktických lékařů.
S tím jde ruku v ruce nutnost digitalizace a úplnou třešničkou na dortu by bylo sloučení pojištění věcných a peněžitých dávek v nemoci pod střechou všeobecného zdravotního pojištění, tedy propojení zdravotního asociálního systému v oblasti péče o marody. Doufejme, že to nedopadne tak jako obvykle.
