Včasná návštěva lékaře a správné určení diagnózy je základem plnohodnotného života s inkontinencí.
Základem úspěšné léčby je určení správného druhu inkontinence, její příčiny a případné odhalení jiných závažných problémů. Diagnostika je záležitostí komplexního přístupu s využitím široké škály dostupných metod od jednoduchých klinických testů až po náročná přístrojová měření a zobrazovací metody. Vždy jde o maximálně šetrné vyšetření, kterého se není třeba obávat.
Anamnéza je hlavním krokem, který vede k vymezení možných vyvolávajících faktorů, a také k popisu aktuálních symptomů. K rizikovým faktorům patří věk, počet porodů, menopauza, obezita, kuřáctví, vliv nepřiměřené fyzické zátěže či genetické dispozice.
V anamnéze pak cíleně pátráme po následujících údajích:
• jak často a jaké množství moči uniká
• únik moči při kašli, kýchnutí, smíchu či chůzi
• náhlé nucení na močení, jemuž nelze vyhovět
• časté močení v průběhu dne i noci
• údaj o pomočení
• vliv psychické zátěže
• únik moči při pohlavním styku
• nutnost nošení vložek či plen
• příměs krve v moči, bolesti při močení
• obtížný začátek močení, slabý močový proud či pocit rezidua po vymočení
• počet porodů, gynekologické operace
• dalším onemocněním jako např. roztroušená skleróza, Parkinsonova choroba, cukrovka
Druhy inkontinence
Stresová inkontinence
Urgentní inkontinence
Urgentní inkontinence, označovaná také jako „hyperaktivní měchýř“, je nechtěné unikání moči spojené s náhlým, intenzivním a vůlí neovladatelným pocitem nucení na močení (urgence). Ve srovnání s inkontinencí stresovou je zde uzávěrový mechanismus (svěrače, pánevní dno) neporušen a na vzniku této inkontinence se podílí svalovina močového měchýře.
Smíšená inkontinence
Smíšený druh inkontinence představuje kombinaci obou předchozích druhů tj. stresové a urgentní inkontinence. Problémovější z hlediska zhoršení kvality života je podle pacientů urgentní inkontinence, která se projevuje nutností častého vyhledávání toalet a nemožností oddálení mikce.
Neurogenní inkontinence
Jedná se o nechtěný únik moči zaviněný abnormální reflexní aktivitou míšního centra – tedy neurogenní druh inkontinence (při roztroušené skleróze či poranění míchy). Při onemocnění či poškození centrálního nervového systému ztrácí inkontinentní osoba vědomou kontrolu mikčního reflexu, který pak probíhá nekontrolovaně přes periferní mikční centrum v sakrální míše. Mikce nastává bez předchozího pocitu nucení na močení, někdy pacienta mohou varovat jiné vedlejší příznaky, např. pocení.
Inkontinence z přetékání
Jedná se o mimovolnou ztrátu moči při přeplněném močovém měchýři, typicky samovolné odtékání moči po kapkách z přeplněného močového měchýře po zástavě močení. Nejčastěji se vyskytuje u starších mužů se zvětšenou prostatou, u žen se vyskytuje při zúžení močové trubice, které může být způsobeno traumatem po operaci v oblasti močové trubice.