Rozhovor s atletkou Marcelou Joglovou.
Působí jako zjevení. Marcela Joglová se rozhodla věnovat se vrcholovému běhání ve 28 letech. Bez jakékoliv profesionální podpory však způsobila na loňském mistrovství světa v atletice šok. V nočním maratonu v Dauhá doběhla na senzačním 20. místě a jako amatérka za sebou nechala téměř padesát profesionálek z celého světa. A i když jí koronavirová pandemie překazila v březnu její plány na úspěch na olympijských hrách v Tokiu, které byly přeloženy na příští rok, nedělá si z toho v životní formě příliš hlavu. "S tou informací vlastně nemá cenu bojovat, je potřeba ji přijmout a přizpůsobit jí vše. Teď záleží, jak se s takovým protahováním popere mé tělo. Zatím to však vypadá velmi dobře," přiznala 32letá atletka.
Marcelo, jak jste se k běhání, zejména k vrcholovému dostala?
Já jsem běhala vlastně už odmalička, běhala jsem za Atletiku Klatovy, později za TJ Sokol Petřín v Plzni. Začínala jsem osmistovkou, později patnáctistovkou a 3000 metrů s překážkami.
Přivedl vás k atletice někdo? Čím si vás běhání získalo? Neuvažovala jste dříve o jiném sportu?
Hrála jsem zároveň i basketbal a okrajově dělala fotbal a karate. Byli jsme i s mými sourozenci vedeni odmalička ke sportu. Táta si přál, abychom ve sportu něčeho dosáhli. Kolikrát jsem přebíhala z tréninku na trénink, aby mi neunikla jediná minutka. Sport jsem obecně milovala, ať už individuální nebo kolektivní. Kolikrát jsem se sama sebrala a šla běhat rovinky na fotbalové hřiště, házet si na koš, pinkat si o zeď s tenisovou raketou nebo jsem na kole dojížděla 15 kilometrů tam a zpět do školy.
Proč jste s atletikou skončila?
Bohužel jsem si po gymnáziu zlomila natřikrát kotník a sport šel na několik let do ústraní. Pak tu byla škola a brigády a sportem jsem se jen okrajově udržovala. Nejčastěji to byl běh, protože běhat můžete téměř kdekoliv a kdykoliv a je to čas jen pro vás.
![Macela Joglová rozčvičování](/-/media/corporate-news/img/macela_joglova_rozcvicovani.jpg?h=533&iar=0&mw=840&w=800&rev=989142e8c7ea4e28802ffd09c4edec5b&sc_lang=cs-cz&hash=B9F5EB6CE7196BDB451C4D7F8D62644F)
V roce 2015 jste se ale rozhodla k atletice se vrátit...
Intenzivnější běhání, ale ještě bez myšlenek takového návratu, přišlo kvůli znovuzrození mého lepšího a pozitivnějšího já. Vytvořila jsem si jasné, nejen sportovní cíle a postupnými krůčky si je začala plnit. Těmito kroky postupuji i nyní, jen se ty cíle posouvají. Dlouho jsem si běhala sama a viděla, že když se lépe stravuji, neponocuji a můj den má nějaký řád, běhám rychleji a snadněji. Začala jsem si tedy pohrávat i s intenzitou a bavilo mě sama sebe pozorovat. Vnímala jsem na sobě každou změnu, vlastně jsem byla sama sobě výzkumníkem a díky tomu teď mnohdy dokážu pojmenovat signály těla, které mi vysílá. Pak přišlo splnění limitu do Dauhá a nastal čas vše podřídit přípravě, což s sebou neslo nutnost spolupracovat s trenérem, kterého jsem do té doby neměla. A také omezit zaměstnání, které jsem měla.
Mluvila jste o úspěchu v Dauhá, vnímala jste poté kolem sebe zvýšenou pozornost okolí?
Naštěstí nejsem až tak veřejně známá osobnost, spíše jsem začala být známá v tom běžeckém světě. Tam skutečně vnímám, že mě lidi registrují. I když jsme na nějaké cyklostezce, triatlonových či jiných sportovních akcích, vědí o mně a je to příjemné, milé. Trochu pod tlakem se někdy cítím ze strany medií. Ale to spíš proto, že to přichází ve vlnách, většinou v době, když se potřebuji soustředit na závod. Před důležitým závodem se ráda uzavírám do sebe a mám svůj prostor. Média nám sportovcům mohou ale i pomoci, a tak se snažím to brát pozitivně.
V úvodu roku jste odjela na soustředění do Keni. Jak jste vnímala, že se musíte kvůli koronaviru vrátit do Česka?
Společně jsme naplánovali šestitýdenní soustředění v Keni, kde jsem chtěla vyladit formu tak, abych byla schopna v Rotterdamu splnit limit na olympiádu v Tokiu. To se však kvůli nastupující koronavirové epidemii nestalo. Naopak jsme byli nuceni soustředění ukončit a přijet o deset dní dříve. Už v Keni jsme sledovali vývoj situace s koronavirem v Česku i celém světě, takže pro dřívější návrat jsme se víceméně rozhodli těsně před oficiálním uzavřením hranic a už tehdy bylo jasné, že se hry odloží.
![Marcela Joglová na tréningu](/-/media/corporate-news/img/macela-joglova-na-treningu1.jpg?h=533&iar=0&mw=840&w=800&rev=f47eed275f3f4322a9f60148531ae62d&sc_lang=cs-cz&hash=7B96F2AF439872A155764C815714B5B2)
Jak jste přijala zprávu, že se olympiáda v Tokiu odkládá na příští rok?
Byla jsem na tu informaci připravena a věřila jsem, že zvolí lepší model. Tedy posun o jeden celý rok než o půl roku. S tou informací vlastně nemá cenu bojovat, je potřeba ji přijmout a přizpůsobit jí vše. Teď záleží, jak se s takovým protahováním popere mé tělo. Zatím to však vypadá velmi dobře.
Musela jste se vyrovnávat s životem v karanténě. Jak se dal skloubit s běháním?
Po návratu z Keni jsem musela být v karanténě, ale jelikož byly v té době závody v nedohlednu, nic mě netlačilo. Nečelila jsem žádnému velkému stresu. Měla jsem možnost trávit toto období v domě u přítelových rodičů, kde je dostatek prostoru pro trénink. Dalo by se říct, že jsem si ji i užila. Používala jsem běhací pás a válce na kolo, takže tréninkově jsem nestrádala, naopak byl můj trénink pestřejší.
A jak se vám změnila příprava?
Posunem olympiády se samozřejmě musel upravit i tréninkový plán. Bohužel termíny závodů ještě nejsou stoprocentní, takže v tuto chvíli vím jen to, že 27. června bych měla běžet mistrovství ČR na 10 tisíc metrů na dráze ve Slavkově. Chci se 2. srpna ukázat na Milada Run závodě a koncem srpna běžet půlmaraton v rámci MČR. Podle umístění se teprve vytvoří následný plán. Můj cíl směřuje k prosincovému maratonu ve Valencii, který by se měl počítat do světového rankingu, takže bych si na něm mohla splnit limit na olympiádu.
![Marcela Joglová na MS v atletice 2019 v Dauhá](/-/media/corporate-news/img/marcela_joglova_doha2019.jpg?h=533&iar=0&mw=840&w=800&rev=9868c8ccac8c4f938cb811ef866db3b6&sc_lang=cs-cz&hash=0A970126B58ADD412BAF3A96F75DE78A)
Je olympiáda životním cílem, ke kterému se upínáte?
Pravdou je, že olympiáda je snem každého sportovce, mě nevyjímaje. Je to výběr nejlepších z nejlepších, reprezentujete svou zemi. Ale jsem si vědoma i jiných hodnot v životě. Udělám pro splnění limitu a účast vše, co je v mých silách. Z toho důvodu jsem se dala na tuto dlouhou a někdy i bolavou cestu. Ale svět se nezhroutí, když se tam nedostanu. Objeví se nové cíle.
Starat se o sebe a správnou životosprávu bezesporu musíte. Napomáhá vám v péči o vaše tělo a zdraví nějaký produkt od značky HARTMANN?
Objevila jsem jejich značku Cosmos Active. Vždy přijdou vhod tejpy a náplasti na puchýře, které se mi občas tvoří. A v horkém počasí jsou super chladivé gelové polštářky.