Nerozhodnutý zápas s bolestí:
stav paliativní péče v Rusku

„Jsem připraven trpět, ale dívat se na utrpení svých blízkých mi způsobuje nesnesitelnou bolest.“ Těmito slovy končí dopis na rozloučenou, jejž po sobě zanechal námořní admirál ve výslužbě Vjačeslav Apanasenko. Admirál Apanasenko se zastřelil, aby sebe i svou rodinu osvobodil od bolesti. Byla mu diagnostikována rakovina žaludku a léky, které by snad přinesly úlevu, nemohly být v jeho případě aplikovány. Po admirálu Apanasenkovi spáchali během jednoho roku sebevraždu ještě tři vysoce postavení důstojníci ruské armády. Ačkoliv některé mediální zprávy poukazovaly na tradičně vysokou míru sebevražd v Rusku, vrhly tyto tragické události stín na paliativní péči, specifickou slabinu národního zdravotnictví.

Světová zdravotnická organizace odhaduje, že na celém světě potřebuje paliativní péči přibližně 37 % umírajících; v Rusku se jí ovšem během roku 2015 dostalo jen pětině pacientů trpících vážnými nemocemi. V témže roce shledal průzkum mezinárodní nevládní organizace Human Rights Watch, že přístup ke klíčovým opiátovým analgetikům je v Rusku velmi omezený. Dokonce i rodiny pečující bez oficiální podpory o příbuzné uznávají tváří v tvář jejich bolesti svou osamocenost a bezmoc.

Díky vytrvalému úsilí charitativní nadace VERA se ruská legislativa v posledních letech výrazně změnila a medikace se stává dosažitelnou čím dál větší části potřebných. Přesto před sebou máme dlouhou cestu: nadále se setkáváme s mnoha mýty ohledně opiátových analgetik i se strachem z předepisování léčiv a povědomí lékařů v těchto otázkách je rovněž slabé. Z lidské perspektivy se zdá skoro neuvěřitelné, že neumíme pomoct tisícům lidí, kteří na smrtelném lůžku trpí nesnesitelnou bolestí.

Dobrá zpráva je, že ruská vláda již podněty ze strany veřejnosti, jež poslední dobou opakovaně vyzývala k zavedení strategie pro boj s bolestí, nepřehlíží. V květnu 2015 přijalo ministerstvo zdravotnictví dvě zákonná opatření, jež regulují poskytování paliativní péče dospělým a dětem. Podle nové legislativy by příslušná zdravotnická zařízení měla do roku 2025 v každém regionu navýšit své kapacity o sto paliativních lůžek na milion obyvatel. Během léta 2016 pak vláda schválila návrh předestírající možnosti zvýšení dostupnosti analgetik. Za daných okolností se ukazuje jako zásadní školit v dané problematice lékaře a definovat standardy pro zmírňování chronické bolesti u pacientů v terminálním stádiu. Při nesplnění těchto předpokladů by rozšiřování seznamu analgetik bylo zbytečné, poněvadž bez stanovení vhodné medikace a dodržování profesionálních norem by se léčba míjela účinkem.

Otázka, zda se interdisciplinární, komplexní a koordinovaný program paliativní péče v Rusku prosadí, zůstává prozatím nezodpovězena. Země stojí na startovní čáře a v tomto zlomovém období si nemůže dovolit škobrtnout.

V České republice se dané problematice, souvisejícímu výzkumu, osvětě a výuce věnují Česká společnost paliativní medicíny (www.paliativnimedicina.cz/), hospic Cesta domů (www.cestadomu.cz) či Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče (asociacehospicu.cz). Celosvětové úsilí v této oblasti zastřešuje Mezinárodní asociace pro hospicovou a paliativní péči (hospicecare.com/home).

Přehled základních informací ohledně paliativní péče obecně i situace v Rusku poskytuje portál Umírání.cz (www.umirani.cz). Zprávy o paliativní péči v naší zemi poskytuje mimo jiné Zdravotnický deník (www.zdravotnickydenik.cz). K tématu vyšla také knižní publikace Kateřiny Rastislavové (Perinatální paliativní péče, 2016) z Centra paliativní péče (paliativnicentrum.cz/cs).