Liberecký kraj má omezené možnosti, jak řídit péči pro necelý půlmilion lidí. Vlastní jen dvě nemocnice.
Má však smělé plány a v čele zdravotnictví těžkou váhu tuzemské politiky, bývalého předsedu Senátu ČR Přemysla Sobotku.
Některé kraje konsolidují své nemocnice do holdingů. Proč vy ne?
Nedávalo by to smysl. Vlastníme 75 % v liberecké nemocnici a pak máme už jen nemocnici v České Lípě. Vedle toho má město Jablonec vlastní nemocnici, stejně jako Jilemnice a Semily, které je fúzovaly do jednoho subjektu. Tím pádem máme složitější situaci než ostatní kraje. Musíme se prostě domluvit. Ovšem pokud by šlo do tuhého, naše možnosti jsou omezené.
Což je docela riziko.
Vůbec to není jednoduché. Ty čtyři nemocnice tvoří tzv. páteřní síť kraje, což je dostačující. Krajská nemocnice Liberec (KNL) má pod sebou ještě nemocnici v Turnově, která dříve měla problémy. Zároveň se nám snad povede postavit na nohy nemocnici ve Frýdlantu, kterou KNL koupila a Liberecký kraj přispěl na zaplacení.
Tím pádem s pojišťovnami vyjednává každý za sebe?
Přesně tak. Jak jsem říkal, když nastanou problémy, každý bude hájit svůj zájem a bude se logicky snažit, aby svou nemocnici udržel v provozu a bez dluhů. Jasně, pokud bychom měli pod sebou všechny organizace, naše vyjednávací síla by mohla být větší. Ovšem musím upozornit, že středobodem je nemocnice v Liberci. Zabezpečuje centrovou péči a je pro kraj opravdu tím krajským centrem péče.
Tedy je vlastně takovou fakultní nemocnicí, ne?
Problém je v tom, že funguje zároveň jako „okresní“ nemocnice pro Liberec a jeho okolí. Když shrnujete vážnější případy z celého kraje, ale musíte zároveň obsluhovat běžnou péči, máte toho opravdu hodně. Prodlužují se objednací doby, což mě samozřejmě vadí.
Jak z toho ven?
Moji předchůdci vytvořili alianci všech čtyř nemocnic, ale zatímco na papíře to vypadalo dobře, v realitě to nefungovalo. My teď uvažujeme, že majetkově vstoupíme do jilemnické nemocnice, což by nás opět posunulo.
Jak vnímáte z pozice kraje znevýhodnění menších nemocnic?
Je to poněkud šílené, jak jinak to nazvat? Rozdílné platby za stejnou běžnou diagnózu přece nedávají smysl. Ať jsou špičkové výkony, které dělají největší nemocnice, zaplacené nadprůměrně. Ale standardní výkony, které dělají všichni, mají být zaplaceny stejně, ať se operují nebo dělají ve fakultní či menší regionální nemocnici.
Paradoxů ale zažíváme více. Příkladem je záchranka. Stojí nás cca 220 milionů korun ročně. Když ale přijde nařízení vlády o zvýšení mezd, peníze navíc nedostaneme. Prostě ze záchranky přijdou na kraj a řeknou: potřebujeme více peněz, tak nám je dejte.
Stát tedy kývne na vyšší výdaje, které ale do krajů nepošle?
Ano. Ministerstvo navíc nařizuje hygienické normy na to, jak mají vypadat výjezdové základny, kolik metrů má být na to a na to a my je musíme postavit za svoje peníze. Koneckonců, autopark záchranky je také za peníze kraje. Pokud by pokračovala situace, že ministerstvo nařizuje, ale neplatí, logicky navrhuji: tak co kdybyste si to sami řídili i zainvestovali?
Tedy u neočekávaných opatření musíte brát z jiných kapitol? To nedává smysl.
Systém je hodně pokřivený. Ať se na mě nikdo nezlobí. Není to problém jen našeho kraje. Průměrný plat doktora 90 tisíc korun zase tak úplně málo není. Problémy jsou jinde. Třeba síť praktických doktorů. Tam tiká bomba, která vybuchne jako první. A podobné je to se zubní a lékařskou pohotovostí. O síti regionálních nemocnic jsem již hovořil.
To je problém všude. Jak je to v Libereckém kraji?
Poslouchal jsem ujištění zubařů i praktiků, že pohotovosti nejsou problém. A výsledek? Pro Liberecký kraj to musí často dělat lékaři z našich nemocnic. Jinak by to prostě nešlo. Mimochodem, já považuji služby za přirozenou součást medicíny. Vzpomínám si, jak jsem přišel v pátek ráno do špitálu a v pondělí odpoledne jsem odešel. Nikdo se se mnou nebavil, nebyl jsem asi desetkrát v měsíci doma, protože jsem byl ve službě, ale já se tak medicínu naučil, doba se však mění.
Jak jsou na tom ekonomicky nemocnice v Libereckém kraji?
Musím zaklepat, že se to tady managementům daří udržet ekonomicky, ale pokud bude vláda přidávat další povinnosti a zvyšovat platy, tak už to neutáhnou. Stát musí ve spolupráci s kraji definovat síť nemocnic, která je nepodkročitelná. My víme nejlépe, jak to u nás vypadá. Pak tam můžeme investovat, ale i stát by měl pomoci s investicemi do této sítě.
Mimochodem, liberecká nemocnice by investice asi potřebovala, ne?
Ano, před několika lety tu vznikla myšlenka postavit pavilon urgentní medicíny. My jsme to posunuli k realizaci. Jako vždy je klíčové financování, které umožníme tím, že si jako kraj vezmeme úvěr. Hledáme jeho konkrétní výši, ale jedno je jisté – pokud bychom peníze do rozvoje nemocnice nedali, ztratí postupně akreditaci na centrovou péči a nebude přitažlivá pro špičkové doktory, které tam nyní máme, a hlavně výrazně ztratí pacient.
Chcete mít tedy nemocnici na úrovni fakultního špitálu?
Ona už opravdu je na úrovni fakultky. Osobně bych však nepodporoval, aby aspirovala na to stát se oficiálně fakultní nemocnicí. Je bláznivé, kolik takových nemocnic máme. Jakmile se ve zdravotnictví zesílí problémy, bude muset dojít k jejich redukci a bude se muset také podporovat základní síť nemocnic.
Pojďme na druhý konec spektra. Jak budete řešit nemocnici ve Frýdlantu?
Jako pravičák bych měl být velkým fandou privátních firem ve zdravotnictví, ale ukazuje se po celé republice, že to není úplně ono. Zdravotnictví prostě není standardní byznys. Když si to firmy myslí, obvykle to nedopadne dobře. Ve Frýdlantu to bylo jasně vidět. Pro nás to byla složitá situace, ale nakonec se nám povedlo dohodnout rozumnou cenu, ze kterou jsme celou nemocnici prostřednictvím liberecké akciovky koupili. A to byla na začátku jednání představa protistrany násobně vyšší. Teď tam KNL udržuje velmi slušnou polikliniku s odbornými ambulancemi a začíná se tam dělat jednodenní chirurgie a gynekologie.
Na závěr netypicky: kdybyste se měl za něco pochválit, co by to bylo?
Samozřejmě nejlíp se člověk pochválí sám, nikdo to za vás lépe neudělá, ale já to dělat nebudu, protože to, že v kraji ty čtyři nemocnice fungují, je zásluhou managementu a personálu. Jen si budu přát, aby tomu tak bylo i nadále a aby zdravotnictví neřídili odboráři. Bohužel mám pocit, že se to už děje.