Nákupy zdravotnických prostředků ovlivňuje řada faktorů, které se vzájemně prolínají. Tím hlavním faktorem je samozřejmě platná legislativa a významnou roli hrají rovněž interní předpisy jednotlivých zařízení. Komplexita poskytovaných služeb, vlastní obchodní a nákupní strategie a procesní nastavení při plnění zakázek hrají významnou roli jak při analýze potřeb, kvalifikaci jednotlivých dodavatelů, tak při konečném vyhodnocování zakázek.
Co se týká legislativy, zákon se vztahuje pouze na zakázky od 2 mil. Kč bez DPH. Ve většině případů se dodavatelů týká mix zakázek, tedy jak zakázky nad 2 mil. Kč, tak zakázky menší. Mnohdy se zadavatelé limitují vlastními podzákonnými předpisy (směrnice, interní metodiky apod.), které zadávání zakázek dále upravují a jsou ještě přísnější než zákon. Často se jedná o povinnost stanovit jako jediné kritérium cenu, což omezuje zadavatele ve volnosti při parametrizaci zakázek ve vztahu k celkové efektivitě nákupů. Dnešní znění zákona nabízí zadavatelům možnost vybrat ekonomicky nejvýhodnější nabídku, nicméně tato nadbytečná omezení mají negativní dopad na kvalitu nákupů.
Podzákonné předpisy jako brzda efektivity
Do jaké úrovně detailu je opravdu potřebné a smysluplné mít nákupy upraveny dalšími podzákonnými předpisy? Právě obavy z pochybení při zadávání veřejných zakázek jsou často brzdou případného dosažení vyšší celkové výhodnosti nákupních rozhodnutí. Mnoho nákupčích si uvědomuje tlak managementu na cenu a zároveň odolává tlaku zdravotnického personálu na kvalitu výrobků. Má-li nákupčí zvážit hypotetická rizika, námitky dodavatelů, zrušení soutěže, udělení sankce ze strany ÚOHS, zvolí často raději cestu „předběžné opatrnosti“ a definuje jako hlavní a jediné kritérium pro výběr nejvhodnější nabídky nejnižší cenu. Uchazeči to nenapadají, sestry a lékaři si nakonec na produkt s nejnižší cenou nějak zvyknou.
Co se může zdát jako efektivní, je z pohledu celkové ekonomičnosti zásadním omylem. Co je předmětem nákupu? Vybrat nejlevnější variantu nebo nabídku, která bude pro pacienty zajišťovat kvalitní péči a pro zdravotnický personál jednoduché používání, které uspoří čas a přispěje k minimalizaci chyb?
Interakce mezi dodavateli a zadavateli kultivuje tržní prostředí
Zadavatelé dnes mohou před zadáním zakázky provést předběžnou tržní konzultaci (zákonný institut), kdy zdravotnická zařízení osloví dodavatele, a ti jim představí nabízené výrobky, obchodní podmínky, inovace a další faktory. Z podstaty věci není reálné, aby organizace, nakupující tisíce položek, byla odborníkem na všechny potřebné produkty. Právě tyto konzultace jim mohou poskytnout návod, který bude mít pro zařízení jak medicínský, tak ekonomický přínos. Většina zadavatelů však tuto možnost nevyužívá.
Výsledkem tržní konzultace je zároveň edukace, která pomůže kultivovat nákupní a prodejní prostředí. Dodavatelé budou lépe znát potřeby konkrétních zadavatelů a nákupčí budou mít informace, které jim umožní vyjít vstříc potřebám personálu a zároveň rozeznat rozdíly u jednotlivých konkurenčních komodit. Cena jako hlavní hodnoticí kritérium může mít své místo u některých komodit. Mnohdy však kvůli méně kvalitnímu materiálu nastává situace, kdy se počet kusů soutěženého spotřebního materiálu nakonec reálně zvýší, což zakázku prodraží. Pozornost je potřeba věnovat nejen zásadám, které jsou definované v zákoně (proporcionalita, transparentnost, rovné zacházení a nediskriminace), ale rovněž klást důraz na celkovou efektivnost a hospodárnost.
Přidaná hodnota pro zadavatele
Pro dodržení těchto zásad je nezbytná analýza reálných potřeb, nikoliv pouze s ohledem na nákupy v předchozích letech. Je potřeba reálně zhodnotit aktuální a budoucí potřeby a definovat si správné parametry. Faktory, zjednodušeně řečeno „bez kterých zadavatel dokáže žít“, mají často ve výsledku přidanou hodnotu, která je pro zadavatele důležitá. Ta se pak projeví ve vyšší úrovni kvality péče a celkové ekonomické úspoře v rámci poskytované péče.
Ing. Tomáš Groh
výkonný ředitel
HART MANN – RICO a.s.
výkonný ředitel
HART MANN – RICO a.s.