Názory na nedostatek lékařů v tuzemském zdravotnictví se různí. Naproti tomu sester je zcela prokazatelně málo. A nic nenasvědčuje tomu, že by se situace měla změnit. Málo je například i ošetřovatelek v sociálních službách.
Není divu, že Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila rok 2020 Rokem zdravotních sester a porodních asistentek. Přesně před 200 lety se totiž narodila Florence Nightingale, jejíž kniha Notes on Nursing je považována za základ definující profesi sestry.
Na druhou stranu je zřejmé, že sestry čeká dobrá budoucnost. Jejich platy prostě musí jít výše, stejně jako poroste jejich společenská prestiž. Vedou k tomu základní trendy: jde o stárnutí populace, její bohatnutí a s tím související rozvoj medicíny.
Do seniorského věku se dostávají lidé, kteří měli v roce 1989 kolem třiceti let. Právě oni měli podstatně větší možnosti uplatnění než dnešní sedmdesátníci. Jsou bohatší, vedou zdravější životy a v důchodu stráví více let.
Ze snahy pouze prodloužit dobu dožití se dostáváme k cíli tuto dobu zkvalitnit. K tomu je čím dál více potřeba právě sestra i další nelékařské profese.
Nabízí se srovnání s učiteli. Obě profese si stěžují na nízké platy. Učitelů je ovšem stále dostatek. Profese sestry je mnohem náročnější, a to hned v několika aspektech. Věříme, že i Rok sester a porodních asistentek pomůže ke zvýšení nejen jejich prestiže, ale také platů.
Florence Nightingale
12. 5. 1820–13. 8. 1910
Anglická ošetřovatelka, spisovatelka a průkopnice srovnávací lékařské statistiky je jednou z nejznámějších zdravotních sester na světě. Florence se vzepřela proti tehdejším konvencím provdat se a zvolila si tehdy ještě neexistující profesi vyškolené ošetřovatelky. Za ošetřovatelskou službu v Krymské válce získala respekt lékařů i vojáků. Základem jejího úspěchu bylo především úzkostlivé dodržování hygieny v nemocnicích i lazaretech, větrání, vydatné jídlo a vhodné osvětlení. Zvýšenou péčí se jí podařilo snížit úmrtnost pacientů. Největším úspěchem Florence Nightingale bylo povznesení ošetřovatelství na respektované povolání, zvláště u žen. Na její popud byla v Londýně v roce 1860 otevřena historicky první škola pro zdravotní sestry a podobné ústavy pak vznikaly i v dalších zemích. Své zásady o nemocničním plánování a organizaci vložila do knihy Zápisky o ošetřovatelství a dalších publikací.
Její principy a reformy položily základ moderní ošetřovací péči, ovlivnily zdravotní péči 19. a 20. století na celém světě a slouží jako zdroje informací nejen pro zdravotní sestry.
Nesmíme snižovat požadavky na vzdělávání sester, říká Martina Šochmanová, prezidentka České asociace sester
Sester je v Česku stále málo. Jaký je podle
Vás důvod?
Důvodů je několik a vzájemně spolu souvisí.
Především je to demografický vývoj, možnost
studia v mnoha jiných oborech, menší ochota nové
generace pracovat v náročném, směnném provozu.
Pochopitelně je tu stále otázka finančního ohodnocení.
To, že je sester málo, přináší, že ty zbývající
pracují více za chybějící kolegyně, jsou tudíž přetížené
a je to takzvaně začarovaný kruh.
Jakou má profese sestry podle Vás prestiž?
Podle průzkumů veřejnosti je tato profese hodnocena
obecně velmi vysoko. Negativní reklamu tvoří
neustálá vyjádření o tom, že je to strašně náročné
a nedoceněné povolání. Chybí tomu dodat také ta
druhá stránka, že se finanční ohodnocení neustále
zvyšuje, je to jistota stálého zaměstnání, ale především
práce, která má obrovský smysl.
Jaké jsou pro Vás hlavní klady/zápory při
vzdělávání sester?
To je složitá otázka. Já si myslím, že rozhodně není
na místě snižovat požadavky na vzdělání sester.
Musíme se naučit více využívat multidisciplinární
tým, zapojit vzájemně všechny kategorie zdravotnických
pracovníků, ne všude musí mít sestra nejvyšší
vzdělání.
Máte informace či zpětnou vazbu, co nejvíce
trápí absolventky při nástupu do reálného,
například nemocničního provozu?
Cítí se připravené
a informačně a znalostně vybavené?
Většinou si stěžují na málo praktických hodin, ale je
to individuální. Pokud má někdo o profesi opravdu
zájem, potřebné znalosti má.
Doplnila byste něco do učebních osnov/plánů
pro tuto profesi, a pokud ano, co konkrétně?
Doplnila bych etiku, komunikaci – nejen s pacientem,
ale i vzájemně v kolektivu.
Jak vnímáte současnou legislativu týkající se
vzdělávání budoucích sester?
Je tam určitě prostor pro změny, ale já bych je
neviděla jako zásadní. Je jistě na místě zajistit lepší
prostupnost mezi VOŠ a VŠ. Zaměřila bych se více
na konkrétní odbornosti, tedy na specializační vzdělání,
certifikované kurzy.