bg-country-switch

Moderní spádovost vychází z diagnózy pacienta

Přetížené velké nemocnice, zneužívání záchranné služby a také dlouhé čekací lhůty u ambulantních specialistů. Co by pomohlo vyřešit tento narůstající problém našeho zdravotnictví?

Proč není řešením znovuzavedení spádovosti jednotlivých zařízení, vysvětluje v rozhovoru MUDr. Pavel Vepřek, předseda spolku Občan z. s., který se dlouhodobě zabývá systémovými změnami v poskytování zdravotní péče, a také člen představenstva nemocnic Plzeňského kraje a. s.

Spádovost nemocnic sice už dávno neexistuje, ale podle některých názorů to vede k zátěži některých někdy i jen zdánlivě kvalitnějších zařízení. Je řešením ji obnovit?

Spádovost podle místa bydliště je v původní podobě neobnovitelná, protože pacienti mají být směřováni na ta pracoviště, která jim pomohou. Například pacient s uzávěrem koronárních tepen patří rovnou na koronární jednotku specializované nemocnice, zatímco ten se žlučníkovou kolikou na urgentní příjem nemocnice okresního typu. Takže moderní spádovost vychází z diagnózy pacienta. Navíc máme svobodnou volbu lékaře a zdravotnického zařízení, kterou bychom neměli administrativně omezovat. Jediná oblast, ve které má nastavení klasické spádovosti smysl, je péče o neatraktivní pacienty.

Velké nemocnice si stěžují, že k nim chodí lidé, protože očekávají lepší péči. Je pravda, že jsou opravdu přetížené?

Ano a zbytečně. Je to výsledek přehnané centralizace, kdy se se správnou snahou centralizovat specializovanou péči svezla i ta ostatní.

Častým argumentem je, že menší nemocnice nejsou schopné potřebnou péči poskytnout. Nemají dostatečné vybavení nebo specialisty. Ne vždy ale pacient potřebuje tak specializované vyšetření. Jak to řešit?

Pacienti, kteří potřebují specializovanou péči, se nemají v těchto nemocnicích vůbec objevit. Naopak těm, kteří potřebují péči běžného typu, mohou menší nemocnice nabídnout stejnou kvalitu, ale vlídnější zacházení rodinného typu.

Malé nemocnice se dnes často ruší, není už to příliš? Nebudou velké nemocnice ještě přetíženější, zvláště když je dnes velký problém objednat se k ambulantním specialistům a čeká se několik týdnů?

Určitě podle mě není dobrý trend poskytovat čím dál více péče ve velkých nemocnicích, protože je to dražší a vytrácí se individuální přístup v ošetřovatelské péči. Malé nemocnice by měly mít, vzhledem k demografickému vývoji, jasnou budoucnost, jen se musí orientovat na péči, kterou je dobré poskytovat co nejblíže k rodině pacienta. Tedy základní obory, a hlavně péče následná, rehabilitační a dlouhodobá.

Dalším z problémů, které velké nemocnice řeší, je, že se setkávají s komplikacemi pacientů po nedostatečném ošetření na poliklinikách. Co s tím? Jak velký máme nedostatek ambulantních specialistů? Nejsou dostatečně kvalitní?

Ambulantních specialistů máme o polovinu více, než je průměr v Evropské unii, takže problém není v počtu, ale v tom, co dělají. To, co nám schází, je koordinace péče o pacienta mezi jejími jednotlivými úrovněmi, vzájemné sdílení informací, standardizované léčebné protokoly, motivace pacienta se ve zdravotnictví racionálně pohybovat, motivace doktorů se o své pacienty v plném rozsahu postarat. Zlepšení by měly přinést připravované změny v primární péči a zvýšení zájmu o kvalitu péče o chronické pacienty stimulované změnou přerozdělení peněz mezi zdravotními pojišťovnami. Od začátku letošního roku dostávají pojišťovny na chronické pacienty více peněz, které odpovídají zvýšeným nákladům.

Stává se, že záchranka nemá kam odvézt pacienta. Je to jeden z argumentů, proč by spádovost měla smysl. Jaký je váš názor?

Podobná situace je spíše výjimkou než pravidlem. Problém není ani tak v organizaci záchranné služby nebo v kapacitě lůžkového fondu nemocnic, ale v rostoucím zneužívání záchranek. Pacient, který si přivolá záchranku, je zdarma dopraven do nemocnice a tam se mu dostane přednostního zacházení, což je atraktivní stále pro více lidí. Řešením zneužívání záchranné služby by bylo její zpoplatnění, ale nemyslím si, že to je v současné době průchodné. Jinak spádovost záchranné služby je celkem jasná, pacient má být dopraven na nejbližší lůžko, na kterém mu lze pomoct.

Jaká jsou podle Vás další rizika spádovosti? Ještě by více zafixovala už tak velkou regionální nerovnost v přístupu ke zdravotní péči? Existují data, která potvrzují různou kvalitu nemocnic?

Jak jsem už uvedl, obnovení spádovosti podle bydliště má smysl jen jako stanovení věcného břemene příslušným nemocnicím, které by byly povinny postarat se o pojištěnce ze svého spádu bez ohledu na jeho chování nebo typ pojištění. Jinak je zřejmé, že regionální rozdíly v dostupnosti zdravotní péče existují, jak vyplývá z rozdílných nákladů na standardizovaného pojištěnce v jednotlivých krajích. Nejvyšší jsou na Pražany, nejmenší na obyvatele Karlových Varů a Vysočiny. Jednotný způsob, jak monitorovat kvalitu nemocnic, neexistuje a z mnoha závažných důvodů asi ještě dlouho fungovat nebude. Nemocnici navíc tvoří mnoho oddělení, která mohou fungovat dost rozdílně, takže hodnotit nemocnici jako celek je složité. Hodně informací se dá vyčíst z DRG, ze kterého se dozvíme typy a počty prováděných výkonů a typy komplikací. Kdysi tu byl projekt Jak se kde léčí, který veřejnosti tyto informace poskytoval, a nebylo by špatné jej obnovit.

Pokud by se obnovila spádovost nemocnic, mělo by následovat obnovení spádovosti poliklinik, ambulantních specialistů, praktiků… To asi není řešení?

Zmíněná povinnost by se netýkala ambulantních specialistů, protože ti by měli poskytovat vyžádanou péči a své pacienty neregistrují, ani nemají definovatelné spády. Vzhledem k tomu, že se bydliště pacientů registrovaných k jednotlivým praktikům prolínají, nastavovala by se tato povinnost obtížně. Věcně správným a technicky proveditelným řešením by bylo vybrat v regionu jednoho praktika, který by tuto péči zajišťoval a přiměřeně jej za to honorovat.

1440 x 1680 (6:7 Aspect Ratio)