Původ kineziotejpu se připisuje japonskému Dr. Kenzo Kase, který v sedmdesátých letech dvacátého století hledal sportovní pružnou pásku, která by neomezovala rozsah pohybu, pomáhala by hojit měkké tkáně a umožnila tak sportovcům rychlejší návrat do tréninku. První knihu o kineziotejpu vydal v roce 1982 a uvádí se, že první velkou akcí, kde byly tejpy použity, byly Letní olympijské hry v Soulu v roce 1988, avšak mezi širší veřejnost se jejich použití dostalo až s Letními olympijskými hrami v Athénách v roce 2004.

Tejpy mají vlastnosti podobné lidské kůži, a to zejména velkou protažitelnost, tejp se dá natáhnout až na cca 140 – 160 % své původní délky, aniž by se poškodila jeho elastická vlákna. Jeho tloušťka je taková, abychom ho při správné aplikaci po několika minutách přestali na kůži vnímat. Tejp tvoří bavlněná hypoalergenní vlákna, která umožňují odpařování potu a rychlé schnutí. Elasticitu zajišťují vlákna polyuretanu, tato schopnost se po nalepení udržuje přibližně 5 dní, což je obvyklá doba aplikace. Ačkoliv jsou obsažené látky v lepidlu hypoalergenní, u velmi senzitivních jedinců doporučujeme provést kožní test, kdy se malý proužek nalepí na 24 hodin nebo do výskytu subjektivní či objektivní reakce na předloktí.

Kůži je vhodné před vlastní aplikací připravit. V praxi to znamená nepoužívat žádné oleje, tělové krémy či emulze, ochlupené oblasti oholit, umýt a odmastit. V případě nedodržení těchto pravidel být nemusí přilnavost tejpu 100%. Pro obzvláště namáhaná nebo potivá místa můžeme využít i speciální lepidlo ve spreji, které je určené speciálně pod tejpy.

Mechanismus působení kineziotejpingu je založen na reflexní odezvě organismu, kdy dochází ke zmírnění nebo odstranění patologických změn a tělu umožníme návrat k funkčnímu fyziologickému stavu. Kineziotejp lze zařadit mezi formy mechanoterapie, kdy dochází ke dráždění kožních receptorů, informace z nich se dostanou do CNS (centrální nervové soustavy) a vlivem vlastností tejpu dochází k léčebnému efektu. Platí, že co mozek nevnímá, to neřídí.

Přilnutím tejpu na kůži jsou drážděna volná nervová zakončení, čidla reagující na tlak, teplotu atd. a zjednodušeně řečeno upozorníme náš mozek na danou oblast, kterou začne korigovat.

• Snadno a rychle se aplikuje, přizpůsobí se tvaru a povrchu ošetřovaného místa, svým složením je nedráždivý, hypoalergenní, nevzniká na něm závislost jako při použití například některých analgetik.
• Část těla, která je tejpem ošetřena, neztrácí svoji mobilitu čili neomezuje v pohybu.
• Tejping eliminuje bolest, působí jako psychosociální podpora.
• Aplikace není finančně nákladná a je možné ji dlouhodobě opakovat a aplikovat na více míst najednou.

Z konkrétních diagnóz vhodných pro léčbu tejpingem lze uvést distorzi hlezna, bolesti Achillovy šlachy (Achillodynie), hallux valgus, femoropatelární syndrom, morbus Osgood Schlatter, poranění LCA, iliotibiální syndrom, syndrom karpálního tunelu, epikondylitis lateralis (tenisový loket), burzitidy kolenního, loketního kloubu, bolest SI skloubení, low back pain syndrom, distorze AC skloubení, impingement syndrom atd.

Mezi možné kontraindikace lze zařadit akutní horečnaté stavy, melanom kůže, infekční onemocnění kůže, čerstvé, hnisavé rány, akutní trombózy, kardiopulmonální dekompenzaci, dermatitidy, opatrnost se doporučuje při diabetes mellitus, poškození či onemocnění ledvin, závažných srdečních vadách, rizikovém těhotenství a samozřejmě, pokud by se objevila alergická reakce na složky tejpu.

Okolo kinesiotejpů koluje řada mýtů. Třeba, že jsou napuštěné analgetickými látkami a že terapeutické použití se liší od použité barvy. Barevná pestrost je z důvodu individuálních preferencí uživatelů, ale mnohdy vychází i z pravidel jednotlivých sportů. Ve sportovní gymnastice se při vrcholových použitích smí použít pouze tělový odstín, aby byl nenápadný. Jsou i sporty, ve kterých se kinesiotejpy nesmí použít, protože by mohly pomáhat zlepšit časy sportovců a jsou tudíž považovány za mechanický doping.

Instruktážní videa - jak správně tejpovat