"Častou chybou je, že si lidé myslí, že díky používání rukavic jsou
v bezpečí" říká Dr. Marcus Reska
Ochrana sebe a druhých ve stejném pracovním prostoru před infekcemi nebo chemikáliemi je charakteristickým znakem profesionální práce. V každodenní pracovní činnosti, často pod časovým tlakem, není snadné tento požadavek splnit. Molekulární biolog, Dr. Marcus Reska z Německého poradenského centra pro nemocniční epidemiologii a kontrolu infekcí (Deutsches Beratungszentrum für Hygiene, BZH GmbH), vysvětluje chyby v zacházení s osobními ochrannými prostředky (OOP). Tento rozhovor odráží německý pohled na toto téma.
Běžné neporozumění je již v otázce, kdo by měl ochranné prostředky používat. Pro koho vlastně jsou? Ochranné prostředky nejsou primárně určené pro ochranu pacientů. Spíše je zaměstnanci používají k vlastní ochraně, například před kontaktem s tělními tekutinami, tekutými chemikáliemi nebo poraněními vpichem.
Když mluvíme o OOP, tak mluvíme o bezpečnosti práce.
Naproti tomu bezpečnost pacientů je hlavním úkolem hygieny nemocnic. Avšak v praxi není vždy možné oddělit od sebe tyto dvě úzce specializované oblasti: k čemu je výborně fungující dezinfekční prostředek, když se po jeho použití personál musí hromadně obracet na své praktické lékaře kvůli problémům s pokožkou?
V oblasti bezpečnosti práce se všechna ochranná opatření odvozená z hodnocení rizik řídí hierarchickým principem a zásadou STOP.
"ČASTO SE NEBERE V ÚVAHU
DOBA POUŽÍVÁNÍ"
S je zkratka pro substitution, tj. pro nahrazení nebo záměnu rizika.
T znamená technická opatření.
O představuje organizační opatření.
P pak reprezentuje osobní ochranná opatření, která vstupují do hry na poslední úrovni, když jsou vyčerpány možnosti všech ochranných opatření v těchto oblastech.
To dává smysl, protože všechna osobní ochranná opatření, která od zaměstnanců očekávám, jsou v konečném důsledku překážkou jejich pracovních postupů a jsou náchylná k lidské chybě.
Riziko představuje zejména nedostatek času. Hlavně v kombinaci s úkony/postupy, které se zdají být na první pohled jednoduché, jako je nasazování a snímání OOP. Způsob, jakým je osobní ochranný prostředek oblečen/nasazen a jak je sejmut, je rozhodující pro míru skutečné ochrany.
Jedním z aspektů, který se často nebere v úvahu, je doba nošení. Po delší době se pod rukavicí vytváří vlhké prostředí, které způsobuje bobtnání pokožky a zvyšuje její propustnost pro patogeny a nebezpečné látky. To znamená, že ochranné rukavice by se neměly nosit příliš dlouho a doba práce po zvlhnutí pokožky by měla být co nejkratší.
Každý, kdo připravuje finální roztoky z koncentrátu, by měl zásadně používat rukavice odolné proti chemikáliím, ochranný oděv odolný vůči tekutinám a měl by mít na očích ochranné brýle. Dalo by se namítnout, že ochranné brýle nejsou nezbytné, pokud je dotyčná osoba opatrná a nedojde při manipulaci k jejímu postříkání.
V časovém tlaku nebo za nepříznivých pracovních podmínek se ale může stát ledacos.
Proto je lepší pracovat i s ochrannými brýlemi. Brýle a pláště odolné proti tekutinám však nejsou obecně nezbytné při úklidu v pokoji pacienta, pokud je použit dezinfekční prostředek v pracovní (naředěné) koncentraci. Dostatečnou ochranou jsou kapalinu nepropouštějící mechanicky odolné ochranné rukavice s delší manžetou, které jsou pro použité chemikálie schváleny. Takzvané „lékařské“ jednorázové rukavice se pro tuto činnost nedoporučují.
Výběr ochranných osobních prostředků v zásadě určuje způsob, jakým se infekce přenáší. Bez ohledu na patogen by měl být také zohledněn stav pacienta (zvracení, kašel) a o jaký zdravotnický úkon se konkrétně jedná (například odsávání). V případech, kdy je převládajícím způsobem přenosu patogenů přenos vzduchem, ochranné rukavice obvykle nejsou potřeba. Například u pacienta se zjevnou plicní tuberkulózou je nutná vhodná respirátorová maska. Rukavice se používají pouze pro specifické činnosti jako u všech ostatních pacientů.
Naproti tomu u pacientů infikovaných noroviry, které se přenáší přímým kontaktem a prostřednictvím kapének, by měly být používány rukavice, ochranné pláště a podle situace by měla být použita také ochrana dýchacích cest.
To, co se často nebere v úvahu je fakt, že v závislosti na tloušťce stěny a použitém materiálu mohou mít lékařské jednorázové rukavice na povrchu mikroskopické otvory. Bariéra proti pronikání virů nebo bakterií je pak snížena a pokožka rukou pod rukavicemi může být kontaminována. Velmi často také dochází ke kontaminaci rukou při snímání rukavic.
Proto základním pravidlem je, že po použití rukavic je sundám ještě v pokoji pacienta, zlikviduji je a před opuštěním místnosti si vydezinfikuji ruce.
